Lyrics
Pravda je omamná
Jako když v létě voní černý bez
Někdy je jí moc
Už jí nejde dýchat, je to stres
A vezme lidem lež
A nebudou mít pro co žít
Mně se to týká víc
Než si to umím připustit
Potkal jsem jí po letech
Už s dětma, byl normální den
Chvíli po nervózním ahoj
Jsem šel náhle do kolen
Nebyl čas se na nic ptát
V těch dětských tvářích jsem to nebyl já
Byl tam někdo jinej
Někdo, komu dáváš tělo, cit
Ten obraz byl bodnutí dýkou do mý reality
Trvalo mi odpustit si, že jsi pocítila rány
Před kterými jsem tě vlastním tělem neuchránil
Ale zapomněl jsem
Při tom všem asi chránit sebe
Ideály jsou jak nebe, vzlítnout se vždy nepovede
Tvoje radost mi teď připomíná moje chyby
Člověka Bůh stvořil jenom pro alibi
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Stárneme pomalu a tiše jako Praha
A ona mlčí jak stíny v zahradách
Jsme slepí jako zbraň v ruce vraha
Měl bych něco říct, nic mě nenapadá
A čas letí, jsi pro mě záhadná
Už nejsi naivní
Prošli jsme spolu zimní bouří
Srdce vždy nemůže mít to
Po čem tolik touží
Prostá pravda
S níž se ale není občas snadný smířit
Lidi plný jedu kolem sebe
Umí bodat jako štíři
Musel jsem to uzavřít a jít
Muset ale neznamená pochopit
Stavíme paláce štěstí
Aby mohli potom hořet
Všechno má svý hranice
V dáli někde končí moře
Odtud vane vítr
Žene vzpomínky z daleka
Musel jsem to uzavřít a jít
Muset ale neznamená pochopit
Stavíme paláce štěstí
Aby mohli potom hořet
Všechno má svý hranice
V dáli někde končí moře
Odtud vane vítr
Žene vzpomínky z daleka
A nechat to, co bolí, stranou