Dnešek je jen dalším dnem, kdy bloudíš divadlem
Sám a sám, očima davu nespatřen
Náhle slyšíš melodii zítřků
Po chodbách tajemných rozléhá se dívčí smích
Kouzla si motají svá vřetena potají
V sobě slyšíš křik, tak prazvláštní okamžik
Provázíš ji světem svým, světem, kde je hudba vším
Zmámená podzemním rájem kouzelným
Náhle v tichu, v nestřežené chvíli
Strhává masku tvou, vidí tvář zohavenou
Po třetím zvonění nastává čas loučení
Plamen v proudu řek, z potu vášně čirý vztek
Král oheň své žádá, hoří sál, opona padá
Lidí křik zkázu doprovází, v každém z nich ten pohled zůstává
Proud vášně tě unáší, když rozum dávno spí
Písek všech pouští, co nic neodpouští, teď z očí vymýváš
Své mladé tělo, co tak žít by chtělo, v podzemí zavíráš
Král oheň své žádá, hoří sál, opona padá
Lidí křik zkázu doprovází, v každém z nich ten pohled zůstává